11.03.2011 21:56

 

Provázek namotaný na klacíku či staré plechovce a kluci pobíhající po spadaném žloutnoucím listí. Chladivý vánek si pohrává se stébly trav a strhává kouř z malých ohníčků. Vůně pečených brambor a na obloze barevní letci, zmítaní v poryvech větru. Atmosféra, jako z Ladových obrázků. V našich zeměpisných šířkách je tradice pouštění draků spojena s podzimem. V některých historických obdobích a vzdálených exotických zemích však papíroví draci znamenali a znamenají mnohem víc. V minulosti mívali duchovní i vojensko-strategickou funkci. „Letecké dny“ se v jihovýchodní Asii nepořádají zdaleka pouze na podzim.

Pro opačný konec světa, zejména země v Indočínském trojúhelníku, je však tím ideálním časem pro pouštění draků spíše jaro a měsíce na začátku léta. Od února vanou silné větry, zemědělci mají po sklizni rýže a nastává ideální čas věnovat se tradicím, bavit se a předávat mladším generacím něco z mechanizmů bohatého duchovního života.

Z dobových pramenů víme, že létání draků se zrodilo před 6000 lety v Číně. Drakům se poté zalíbily vzdušné proudy a péče domorodců v Indii, Malajsii, Indonésii a na četných ostrovech v Tichém oceánu. Dračí létání mělo vždy svou filozofii a duchovní rozměr. Ve 13. století, kdy siamští králové vládli z města Sukhothaj, používali se draci jako válečné stroje. V konstrukci draka byly uschovány kapsle se střelným prachem a oheň k nim dovedli „piloti“ pomocí dlouhé zápalné šňůry. V časech míru sloužili pestrobarevní draci při bráhmanských rituálech. Buddhisté i hinduisté vysílali své draky vysoko do nebes, jako poděkování bohům za vydařenou úrodu.

Později se létalo s draky „ngao“. Byli podobní bambusovým lukům s tětivou, která se větrem rozechvívala a drnčivý zvuk zaháněl zlé duchy (dodnes se podobní draci užívají na thajském venkově k odhánění ptáků z polí). Mezi léty 1350 – 1767, v tzv. ayutthajském období, sloužili draci více k zábavě a dekorativním účelům. Při náboženských a královských obřadech se létalo s barevnými draky fantastických tvarů, ozdobenými malými zvonečky nebo svítícími lampiony. V Thajsku si připomínají romantickou legendu ze třináctého století, ve které se praví o králi Phra Ruangovi. Jeho drak spadl na střechu stavení, ve kterém později našel svoji lásku. Král Narai přidával ke svému draku mince, jež se pak snášely z nebe jako déšť.
Dodnes je v jihovýchodní Asii mnoho nadšenců, kteří kritizují technický rozvoj a zakládání sportovních klubů. Podle nich by drakiády měly i nadále sledovat svůj duchovní rozměr a létat by se mělo „od srdce“.

Zejména nové materiály a technologie ovlivnily v posledních letech konstrukční řešení draků. Pouštění draků již není výsadou či kratochvílí králů, ani malých kluků. Stalo se seriozním koníčkem a sportovní disciplínou pro mnoho mužů v celém světě. A protože jsou muži soutěživí, vymysleli si i různé kategorie pro svá klání. Ty hlavní jsou soutěže krásy, kdy se posuzuje vzhled, kvalita provedení a barvy. Motýli, ptáci, letadla, vlaky, portréty známých osobností, postavičky z komiksů a pohádek, jsou asi hlavními reprezentanty při drakiádách, konaných v první půli roku od Pekingu přes Manilu, Bangkok, Singapur, Jávu až třeba po Port Vilu na ostrově Vanuatu.

Při manévrovací soutěži s plochými draky spolu závodí dvě družstva. Jedno ovládá dvoumetrového mužského draka „chula“ ve tvaru hvězdy, druhá skupina manévruje s menší „dračicí pakpao“, která má tvar kosočtverce. Cílem je polapit draka druhého týmu a přetáhnout ho za dělící čáru na své území a přinutit přistát.

U nás se stavbě a létání s draky věnuje nepočetná skupina nadšenců. Říkají si piloti a své dvoušňůrové závodní stroje dělí do několika kategorií, z nichž nejznámější jsou all-around, freestyle, ballet, ultralight a buňkový draci pover-2. Umí s nimi provádět extrémní trikové techniky létání, jako jsou např.: na plocho otočky o 540 stupňů, otočky s obratem vzad, axely či efektní obraty při zemi.

Soutěžní draci kategorie ultralight mohou létat i v místnostech za absolutního bezvětří. Pouhou chůzí vzad se vytváří dostatek neturbulentního proudu vzduchu a ten dovolí drakovi se vznést. Drak i pilot se stávají partnery a bez ohledu na vítr rozvíjí společně svobodné možnosti manévrování. V posledních letech se rozšiřují nové sportovní disciplíny, rozvíjející původní duchovní aktivity do nečekaných rozměrů. Větší draci mohou tahat člověka na inline bruslích, lyžích, saních nebo surfovém prkně. Jako každá lidská činnost, má i pouštění draků svoje rekordy a rekordmany. Nedávno se do českých rekordních tabulek zapsal pan Josef Valena z Plzně. Postavil draka, jenž dosáhl rekordní vzdálenosti 883 metrů od pilota. Světový rekord na vzdálenost i výšku drží Němci. Jejich drak dosáhl výšky 9 kilometrů a 746 metrů.

Nejde však jen o rekordy. Tento koníček stimuluje kreativitu a rukodělnou zručnost aktérů, stejně jako trpělivost a znalost působení, funkce a zákonitostí vzdušných proudů. Napadá mě, jak by bylo krásné stát se na chvíli drakem. Ne tím, co žere princezny, ale tím, který při děkovné cestě k bohům kouká dolů z dostatečného nadhledu, aby přehlédl to špatné a viděl pouze krásu naší Země.