Burkina Faso

Burkina Faso

Burkina Faso Burkina Faso
vlajka znak
Hymna: Une Seule Nuit (Jen jedna noc)
Geografie
Hlavní město:	Ouagadougou
Rozloha:	274 200 km² (72. na světě) z toho 0.1% % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Ténakourou (749 m n. m.)
Časové pásmo:	+0
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	15 264 735 (63. na světě, 2008)
Hustota zalidnění:	56 ob. / km² (119. na světě)
HDI:	▲ 0,372 (nízký) (173. na světě, 2007)
Jazyk:	francouzština (úřední)
Náboženství	tradiční africká náboženství, islám, křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení	republika
Vznik	5. srpna 1960 (nezávislost na Francii)
Prezident	Blaise Compaoré
Předseda vlády	Paramanga Ernest Yonli
Měna	CFA frank (XOF)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	854 BFA BF
MPZ	BF
Telefonní předvolba	+226
Národní TLD	.bf

Burkina Faso je stát ležící v Západní Africe. Do roku 1984 se tento stát jmenoval republika Horní Volta, poté byl přejmenován na Burkina Faso, což znamená v překladu Země spravedlivých. Hraničí se šesti státy: Mali na severu, Nigerem na východě, Beninem na jihovýchodě, Togem a Ghanou na jihu a s Pobřeží slonoviny na jihozápadě. Na území o rozloze 274 200 km² žije 15,2 miliónů obyvatel. Hlavním městem je Ouagadougou.

Dějiny

Předkoloniální a koloniální období

Mezi 11.-14. stoletím vznikly na území dnešního státu silné mossijské státy (Vagadugu-Ouagadougou, Jatenga, Dagomba), které byly s to vzdorovat expanzi sousedů. Francie si zajistila kontrolu území až v 90. letech 19. století. Od roku 1896 ustanovila Francie protektorát nad královstvím Wagadugu. Mezi léty 1904-1919 bylo toto území součástí kolonie Horní Senegal-Niger ^[1] (v rámci Francouzské Západní Afriky), v letech 1919-1932 fungovala už jako samostatná kolonie Horní Volta. V letech 1932-47 bylo toto území rozděleno mezi Francouzský Súdán, Pobřeží slonoviny a Niger. Roku 1947 byla dnešní Burkina Faso obnovena v původních hranicích z roku 1919 jako zámořské území Horní Volta.

Samostatnost

V roce 1958 získala statut autonomní republiky v rámci Francouzského společenství. Dne 5.8.1960 byla vyhlášena nezávislost republiky Horní Volta. V lednu 1966 prezident vyhlásil výjimečný stav a byl proveden vojenský převrat. Do začátku 80. let byli v čele státu příslušníci armády. V roce 1983 se dostal k moci kapitán Thomas Sankara a byla ustanovena vojensko-civilní vláda, která hleděla do budoucnosti s optimismem, a proto změnila jméno a symboly země (vlajku, hymnu i ústavu). V rámci této vlády však byl nastolen socialismus a došlo k postupnému zestátňování půdy. Vláda slíbila emancipaci žen a zdvojnásobení pracovních příležitostí. Brzy však zakázala politické strany a rozpustila parlament. Roku 1985 bylo touto vládou změněno koloniální jméno Horní Volta na Burkinu Faso. Další státní převrat následoval roku 1987, když Sankara vyzval k založení jediné socialistické politické strany. To bylo však pro lidovou frontu vedenou kapitánem Blaisem Compaorém příliš. Vojenské komando zavraždilo Sankaru i třináct jeho nejbližších spolupracovníků a připravilo Lidové frontě cestu k moci. O rok později zavedl Compaoré hospodářské reformy podporující soukromý sektor a zahraniční investice.^[2] Ve skutečnosti se však změnilo málo.

Současnost

Během 90. let došlo k velké akumulaci moci v rukou prezidenta. V květnu 1992 se bídou sužovaná země pokusila o první krok k demokracii konáním voleb, jež však kýženou změnu nepřinesly. V roce 1998 se Compaoré opět dostal do čela státu díky drtivému volebnímu vítězství. Vojenský převrat z roku 2003 byl neúspěšný a tak byl Compaoré zvolen do čela Burkiny Faso i po třetí roku 2005. Dodnes tento stát jednou z nejchudších zemí na světě. Hlavním problémem je zde neutěšená sociální situace, negramotnost a vysoká inflace.

Přehled hlav státu

11.12.1959-4.1.1966 – Nawalagmba Maurice Yaméogo – prezident; UDV

4.1.1966-25.11.1980 – Aboubakar Sangoulé Lamizana – prezident; voj./MNR

25.11.1980-7.11.1982 – Saye Zerbo – předseda Vojenského výboru obnovy pro národní rozvoj; voj.

8.11.1982-11.11.1982 – Jean-Baptiste Ouédraogo – prozatímní předseda Prozatímního výboru lidové záchrany; voj.

11.11.1982-26.11.1982 – Jean-Baptiste Ouédraogo – předseda Prozatímního výboru lidové záchrany; voj.

26.11.1982-4.8.1983 – Jean-Baptiste Ouédraogo – hlava státu; voj.

4.8.1983-15.10.1987 – Thomas Isidore Noël Sankara – předseda Národní revoluční rady a hlava státu; voj.

15.10.1987-31.10.1987 – Blaise Compaoré – předseda Lidové fronty; voj./FP

31.10.1987-24.12.1991 – Blaise Campaoré – předseda Lidové fronty a hlava státu; voj./FP

od 24.12.1991 – Blaise Campaoré – prezident; ODP-MT, CDP

Politika

Burkina Faso je prezidentská republika, kde prezident plní funkci jak hlavy státu, tak předsedy vlády. Exekutivní moc je vykonávána vládou. Legislativní moc má jak parlament, tak také vláda. Soudní moc je nezávislá na vládě a parlamentu. Současným prezidentem je stále Blaise Compaoré, předsedou vlády je Tertious Zongo, zvolený roku 2007. Prezident je volen na 7 let, s neomezeným množstvím následujících mandátů. Předseda vlády je vybírán prezidentem a musí být schválen parlamentem.

Roku 1990 svolala Národní fronta první národní kongres, který ustanovil komisi, jež měla vytvořit ústavu. Ta byla schválena v referendu roku 1991. Následujícího roku byl za prezidenta hladce zvolen Blaise Compaoré díky bojkotu voleb ze strany opozice. Opozice se však aktivně účastnila následných voleb do parlamentu a strana ODP/MT získala většinu křesel v parlamentu.

Současný vládní systém zahrnuje silný prezidentský úřad, předsedu vlády, radu ministrů dohlížející na prezidenta, dvoukomorové národní shromáždění a soudní moc. Legislativa a soudní moc jsou nezávislé, ale stále zůstávají náchylné k vnějším vlivům.

V roce 1995 se v Burkině Faso konaly první pluralitní volby do obecních zastupitelstev. Kromě několika výjimek byly volby shledány bezúhonnými a svobodnými místními organizacemi ochraňujícími lidská práva. Vládnoucí strana ODP/MT získala 1100 křesel z 1700 možných.

V únoru 1996 se vládní ODP/MT sloučila s několika malými opozičními stranami a vytvořila Kongres pro demokracii a pokrok(CDP). Zbylé opoziční strany se připravovaly na další volby, které se konaly roku 1997 a 1998 (parlamentní a prezidentské). Roku 1997 získal CDP v parlamentu 101 z 111 možných křesel. I dnes se Kongres pro demokracii a pokrok drží u moci v čele s Blaisem Compaorém.

Administrativní rozdělení

Burkina Faso je rozdělena na 13 regionů, 45 provincií a 301 obcí. Existují následující regiony:

• Boucle du Mouhoun
• Cascades
• Centre
• Centre-Est
• Centre-Nord
• Centre-Ouest
• Centre-Sud
• Est
• Hauts-Bassins
• Nord
• Plateau-Central
• Sahel
• Sud-Ouest

Podnebí

Burkina Faso má především tropické klima se dvěma rozdílnými sezónami. Deštivé období je charakteristické srážkami v rozmezí 600-900 milimetrů a suché období, během kterého vane saharský suchý vítr harmattan. Deštivé období trvá asi čtyři měsíce a je kratší na severu země.

Burkina Faso má tři hlavní klimatické pásy/zóny:^[3]

• Sahelský pás – Oblast suché tropické savany, s nízkými srážkami a vysokými teplotami. Dříve v této oblasti rostlo mnoho stromů, ale dnes ve vyprahlé krajině rostou stromy jen sporadicky. V této oblasti někdy po celá léta neprší, což má za následek různě intenzivní hladomory.
• Sudánsko-sahelský pás – Přechodná zóna mezi oběma hlavními typy je charakteristická především vydatnějšími srážkami.
• Sudánsko-guinejský pás – Tento pás je typický nižšími průměrnými teplotami a deštivějším počasím.

Geografie

Mapa Burkina Faso

Stát Burkina Faso leží v Západní Africe. Hraničí se státy: Mali, Niger, Benin, Ghana, Pobřeží slonoviny a Togo. Tento vnitrozemský stát z velké části pokrývá rovinatá, místy mírně zvlněná plošina s výškami 250 – 350 metrů nad mořem. Jde o střední a nižší část Hornoguinejské vysočiny, která zde formuje jakoby jednotlivé vyvýšené ostrovy a směrem na západ strmě spadá do příkopového zlomu Falaise de Banfora. Protékají zde tři řeky: Červená, Bílá a Černá Volta (jediný stálý tok). Na jihozápadě najdeme až 750 metrů vysoké pískovcové tabule s nejvyšším vrcholem Ténakourou (749 m n. m.) a na východě Nigerijskou pánev. V oblasti Sahelu převládá tropické suché podnebí, v jižní části země zase vlhké tropy.^[4] Půda je rozdělena mezi lesy (50 %), pastviny (22 %), ornou půdu (13 %) a ostatní (15 %).

Burkina Faso má dva hlavní typy krajiny:

• Severní, východní a střední část země je typická mírně zvlněnou krajinu, místy prostoupenou několika kopci.
• Jihozápad Burkiny Faso je tvořen pískovcovým masívem, kde se nachází nejvyšší vrchol státu - Ténakourou.

Průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 400 m n. m. a rozdíl mezi nejvýše a nejníže položeným bodem není víc než 600 m n. m. Burkina Faso tedy leží v relativně rovném terénu bez významných převýšení.

Obyvatelstvo

Na území Republiky Burkina Faso trvale žije přes 160 různých etnik. Dominantním etnikem jsou Mossiové (40%-50%), kteří odvozují svůj původ od válečníků, kteří na dnešní území přišli v dávné minulosti, dále jsou zde zastoupeni Fulbové (8 %-10 %) či Lobiové (7 %). Asi 50 % z nich vyznává islám, 40 % obyvatel vyznává tradiční africká náboženství a asi 10 % jsou křesťanští katolíci.^[5] I když je zde úředním jazykem francouzština, obyvatelé mluví také arabsky, nebo místními domorodými jazyky jako je more, mande, pularština a fulbština.

Nejvíce obyvatel žije v jižních oblastech Burkiny Faso, což je také způsobeno každoroční migrací statisíců obyvatel z této oblasti do sousední Ghany a Pobřeží slonoviny za sezónními pracemi. V republice je velmi vysoká negramotnost – 82 %. Asi 80 % obyvatel žije na venkově. Pravděpodobná míra dožití je u mužů 51 a u žen 54 let. Populační přírůstek se pohybuje okolo 3,1 % ročně, na jednu ženu zde připadá více než 6 dětí.

Ekonomika

HDP Burkiny Faso se odhaduje na asi 6 miliard dolarů. V této zemi je stále ještě dominantním zdrojem zisků zemědělství, které zůstává páteří ekonomiky Burkiny Faso.

Zemědělství

Na celkové tvorbě HDP se sektor zemědělství v roce 2005 podílelo 34,4 %, zaměstnává však až 84 % obyvatel.^[6] Nejdůležitější pěstovanou plodinou z hlediska národního hospodářství je bavlna – Burkina Faso je největším africkým producentem této komodity. V roce 2006 se sklidilo rekordních 0,74 mil tun. Země aktivně prosazuje omezení subvencí ze strany USA a evropských zemí, tyto subvence kritizuje i ve WTO. Ostatní pěstované plodiny: proso, rýže, cukrová třtina, čirok, kukuřice, zelenina – obdělávána je pouze malá část území na jihu země. Burkina Faso má proto problém s dosažením potravinové soběstačnosti. Dobrým vývozním artiklem posledních let se stává mango.

Průmysl

Průmysl se podílí na tvorbě HDP asi 18 %. Nosným odvětvím je těžební průmysl; v posledních dvou letech vláda vydala 370 nových licencí. V roce 2007 má začít těžba ze tří nových dolů (investice kanadských a britských firem) – celková těžba zlata má do tří let růst na 9,4 tun. Dalším těženým kovem je zinek (70tis.tun). Výrobní sektor je malý - důležitějšími odvětvími jsou zemědělsko–potravinářský, a textilní. Výrobní podniky v Burkině Faso se potýkají se značnými problémy, zejména díky vysokým cenám ropy a vysokým přepravním nákladům z přístavu v Lomé (Togo) a Tema (Ghana).^[7] Také stavební sektor je v posledních letech na vzestupu.

Služby

Na tvorbě HDP se podílí 39,6 %. Burkina Faso má malý finanční sektor (8 větších komerčních bank, 3 pojišťovací ústavy). Turistický potenciál není využíván – větší návštěvnost je registrována v období Festpaco (největší africký filmový festival), národního dne kultury a mezinárodní výstavy řemesel (SIAO).

Infrastruktura

Doprava

Země má kolem 15 000 km silnic, z toho je zhruba 4800 km asfaltovaných. Železnice vede z města Kaya (přes Ouagadougou a Bobo-Dioulasso) do Abidjanu, avšak krádeže a přepadení jsou zde na denním pořádku. Podél této železnice také leží téměř všechny velká burkinská města. Mezinárodní letiště je v Ouagadougou a Burkina Faso má pravidelné spojení linkou Air France. Místní společnost Air Burkina zajišťuje spojení do některých okolních západoafrických zemí.^[8]

Telekomunikace

Telekomunikační síť je velmi řídká – přípojku má zhruba 100 000 účastníků. Naopak rychle roste počet mobilních telefonů, které má kolem 500000 účastníků. Vláda chce povzbudit rozvoj telekomunikací privatizací státní telekomunikační společnosti ONATEL. 51 % akcií bylo v roce 2006 prodáno Maroc Telecom. V Burkině Faso působí tři operátoři mobilních sítí.^[8]

Energetika

Pouze 1 % energetických potřeb obyvatel je kryto elektrickou energií (91 % je kryto tradičními palivy-dřevným uhlím atd.). Vyrábí se asi 400 MW elektrické energie, z toho 76 % v tepelných/generátorových elektrárnách a 24 % v malých vodních elektrárnách. Elektřina je dostupná pouze ve velkých městech (7 % území je elektrifikováno). Monopolním výrobcem a distributorem je státní společnost Sonabel.^[8]