Jihoafrická republika

Republika Jižní Afrika Republic of South Africa Republiek van Suid-Afrika IRiphabliki yeSewula Afrika IRiphabliki yaseMzantsi Afrika IRiphabliki yaseNingizimu Afrika Rephaboliki ya Afrika-Borwa Rephaboliki ya Afrika Borwa Rephaboliki ya Aforika Borwa IRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe Riphabliki ra Afrika Dzonga
vlajka Znak Jižní Afriky znak
Hymna: Nkosi Sikelel iAfrica / Die Stem van Suid Afrika
Motto: !ke e: ǀxarra ǁke (Jednota v různosti)
Geografie
Hlavní město:	Pretoria (výkonná moc), Kapské Město (zákonodárná moc), Bloemfontein (justice)
Rozloha:	1 219 912 km² (24. na světě) z toho 2,5 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Njesuthi (3408 m n. m.)
Časové pásmo:	+2
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	49 320 000 (26. na světě, 2009 (odhad))
Hustota zalidnění:	41 ob. / km² (170. na světě)
HDI:	▲ 0,683 (střední) (129. na světě, 2009)
Jazyk:	angličtina, afrikánština, ndebele, čvanština, zulština, xhosaština, jižní sothština, severní sothština, tsonga, svazijština, vendština (úřední)
Náboženství	Křesťanství 36%; (Siónští křesťané 11,1%, letniční 8,2%, katolíci 7,1%, metodisté 6,8%, holandská reformovaná církev 6,7%, anglikáni 3,8%) muslimové 1,5%, Hinduisté 1,4%, ostatní 17,2
Státní útvar
Státní zřízení	republika
Vznik	31. května 1910 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident	Jacob Zuma
Měna	jihoafrický rand (ZAR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	710 ZAF ZA
MPZ	ZA
Telefonní předvolba	+27
Národní TLD	.za

Republika Jižní Afrika (JAR) je jedním z největších a nejvyspělejších afrických států. Na hrubém domácím produktu celé Afriky se podílí více než jednou pětinou. Leží na jihu afrického kontinentu. Sousedí s Namibií, Botswanou a Zimbabwe na severu, Mozambikem a Svazijskem na východě. Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho.

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Jihoafrické republiky.

Obdobně jako jiné africké země má i JAR velice dlouhou historii lidského osídlení. Podle archeologických nálezů se na území JAR vyskytoval již Australopithecus africanus před třemi miliony lety, dále pak člověk zručný, člověk vzpřímený a člověk rozumný.

Před příchodem Evropanů na území dnešní Jihoafrické republiky žili Sanové, Khoikhoiové a později také Bantuové.

Evropská kolonizace

V roce 1488 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz. Vylodil se v Zátoce mušlí (Mossel Bay). Dalších sto let zde přistávaly lodě pouze z Portugalska; Portugalci zde však žádné osady po střetech s domorodci nezakládali. Prvními evropskými osadníky v oblasti byli až Holanďané koncem 16. a v 17. století. Tehdy námořní cesty na jihu Afriky od Portugalců převzala holandská Východoindická společnost. Ta vyslala v roce 1652 do Stolové zátoky tři lodě s 90 lidmi různé národnosti, vedené zkušeným obchodníkem a cestovatelem Janem van Riebeeckem. Ti zde vybudovali první osadu, zahrady, zemědělské plantáže, vinice. Na těžkou práci si přes Východoindickou společnost nechali přivážet otroky ze severu, protože místní Hotentoti (kmeny Khoikhoiů a Sanů) pro práci nebyli vhodní. O pár let později začali zakládat v okolí další farmy. Z Evropy přijížděli další osadníci, zejména Němci. V roce 1688 sem dorazila skupina 200 francouzských Hugenotů. V 18. století připlouvalo k jihoafrickým břehům přes 80 lodí ročně; také díky tomu sem byly zavlečeny neštovice, které způsobily zdecimování nejen osadníků, ale zejména domorodců. V 19. století byli Búrové, potomci prvních holandských osadníků, vytlačeni dále do vnitrozemí, kde založili vlastní státní celky Natal, Transvaal a Oranžský svobodný stát, přičemž neváhali místní obyvatelstvo zabíjet ve velkém rozsahu.^[1]

Britská nadvláda

Podrobnější informace naleznete v článku Jihoafrická unie.

Během 18. století vyhlásila Nizozemská Východoindická společnost bankrot a vládu nad okolním mořem převzala Anglie. V roce 1796 britský výsadek obsadil kolonii poprvé, roku 1806 pak definitivně. V roce 1820 sem připlulo 4000 britských osadníků. Británie zakázala obchodování s otroky a v roce 1833 zrušila otroctví. Búrům otroci z plantáží utíkali, jejich farmy zanikaly. V první búrské válce (1880–1881) byli Britové poraženi. Konečné ovládnutí oblasti Brity přišlo až po druhé búrské válce (1899–1902). Dne 31. května 1910 byly všechny provincie sloučeny v Jihoafrickou unii, která získala statut dominia.

Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantů v Kimberley a zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu. Rozvoj průmyslu byl navíc umocněn v době světové hospodářské krize 30. let díky vysokým cenám zlata a diamantů. Hospodářský růst trval nepřetržitě až do druhé poloviny 20. století. Tento pozitivní vývoj však byl v příkrém rozporu s trendy vývoje politického.

Jihoafrická unie se účastnila druhé světové války na straně spojenců. V roce 1948 pak ve volbách zvítězila Národní strana spojená s režimem apartheidu. Tento režim se po celou dobu své existence střetával se značným odporem na mezinárodní scéně.

Nezávislost

Podrobnější informace naleznete v článku Apartheid.

31. května 1961 země získala nezávislost a změnila název na Jihoafrickou republiku. Na protest proti nepřátelským postojům některých členů Britského společenství národů JAR z tohoto svazku vystoupila. Od šedesátých let jsou zřizovány takzvané bantustany, samosprávná území vyhrazená pro původní obyvatelstvo.

Boj proti apartheidu získal na intenzitě v 80. letech. Při různých nepokojích a demonstracích byly zabity desítky lidí. Poslední bělošský prezident F. W. de Klerk 16. listopadu 1989 zrušil v Jihoafrické republice rasovou segregaci, povolil Africký národní kongres a souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994; po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela. Po skončení apartheidu se v Jihoafrické republice rozmohla nezaměstnanost a kriminalita. Podle OSN se index lidského rozvoje Jihoafrické republiky propadl, ačkoliv do poloviny 90. let stoupal. To může být způsobeno pandemií AIDS a selháním vlády v boji proti ní.

Politika

JAR má dvoukomorový parlament: Národní rada provincií s 90 členy a 400členné Národní shromáždění. Zástupci do Národního shromáždění jsou voleni na pětiletá funkční období většinovým principem v jednomandátových volebních obvodech. Do Národní rady je v každé provincii zvoleno deset zástupců rovněž na pět let. Volby do obou komor probíhají vždy současně. Nejsilnější politická strana (příp. koalice) v Národním shromáždění formuje vládu, v jejímž čele stojí prezident republiky.

V současné době je místní politická scéna ovládána Africkým národním kongresem – ANC–, který ve volbách 2009 získal 65,9 % hlasů. Jeho nejsilnější soupeř, Strana demokratické aliance, získala 16,7 % hlasů. ANC tak těsně ztratil ústavní většinu v parlamentu.

Administrativní dělení

Správní členění Jihoafrické republiky

Země se dělí na 9 autonomních provincií (číslo odpovídá číslu na mapě, hlavní město v závorce):

1. Západní Kapsko (Kapské město)
2. Severní Kapsko (Kimberley)
3. Východní Kapsko (Bisho)
4. KwaZulu-Natal (Pietermaritzburg¹)
5. Svobodný stát (Bloemfontein)
6. Severozápadní provincie (Mafikeng)
7. Gauteng (Johannesburg)
8. Mpumalanga (Nelspruit)
9. Limpopo (Polokwane)

Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Jihoafrické republiky.

Mapa Jihoafrické republiky

JAR má 2500 km mořského pobřeží (na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán) a vysokou rozmanitost klimatických podmínek. Na západě země se rozkládá poušť Kalahari, východ země má spíše subtropické klima. Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld. Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami, které dosahují výšek až 3500 m. Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva (Johannesburg, Pretoria). Tato oblast má obrovské zásoby zlata. Velmi známá je Stolová hora, zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské město. V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře, avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen. Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí, z nichž nejznámější jsou Krugerův NP, NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth.

Největšími městy jsou:

• Kapské město (2 984 000 obyvatel)
• Durban (2 531 300 obyvatel)
• Johannesburg (1 975 500 obyvatel)
• Pretoria (1 473 800)

(údaje jsou z roku 2004)

Hospodářství

JAR byla v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí. Měla dobře vyvinutý obchod se službami a je již dlouho industrializovaná. Od pádu apartheidu však došlo ke značnému zhoršení hospodářské situace, mimo jiné v důsledku masivního odchodu bělochů ze země. JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu, kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie. HDI (Index lidského rozvoje) od pádu apartheidu konstantně klesá.^[2] Oficiálně se jako důvod uvádí epidemie AIDS.

JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin, ale nemá ropu.

Problémem je vysoký výskyt nemoci HIV/AIDS; počet nakažených dnes dosahuje 5,2 milionů lidí. Jihoafrická vláda vyvinula řadu projektů ke zlepšení této situace, ty ale ve většině nemají žádné výsledky.

Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice, pšenice, cukrové třtiny a produkci vlny, kuřat, skotu, ovcí. Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém. Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště.

Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP, což znamená výrazný nárůst oproti počátku devadesátých let. Hlavními obchodními partnery země jsou: USA, Velká Británie, Německo, Belgie a Japonsko. Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACU a JARS. Vyváží se hlavně diamanty, zlato (největší zásoby na světě) a některé rudy, strojírenské výrobky. Dováží se potraviny, výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky.

JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata, ale také v produkci platiny, rud chromu a vanadia. Významná je těžba černého uhlí i železné rudy.

V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě (v Transvaalu). JAR zajišťuje téměř 2/3 produkce elektřiny pro celou Afriku.

Energetická krize

V roce 2007 státem vlastněný dodavatel elektrické energie (Eskom) začal pociťovat nedostatek kapacit v oblasti výroby a rozvodu elektřiny. To vedlo k neschopnosti plnit běžné požadavky průmyslu a spotřebitelů, což vedlo k rozsáhlým výpadkům, které zasáhly celou zemi. Spouštěcím impulsem byla porucha v jaderné elektrárně Koeberg, nicméně od té doby se situace ještě zhoršila. Dodavatel byl široce kritizován kvůli neschopnosti adekvátně udržovat svoje elektrárny, nemluvě o výstabě nových elektráren, které by zajistily dostačující energetickou kapacitu.

Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Jihoafrické republiky.

Černoši tvoří tři čtvrtiny obyvatel země. Mezi ně patří Čwanové, Zuluové, Khosové, Matabelové, Sutové, Svazijci, Vendové a jiní. Běloši se na složení obyvatelstva podílejí 13,6 %, míšenci 8,6 % a Indové 2,6 %. Kromě toho v zemi žijí také afričtí Sanové (dříve označovaní jako Křováci).

Označení „barevný“ je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského, khoiského a evropského původu. Samotní barevní se tomuto označení vyhýbají. V době politiky apartheidu měli barevní lepší přístup ke vzdělání než černoši. Barevní v letech 1950–1983 neměli volební práva stejně jako černoši, ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu. Barevní rovněž představovali výraznou opoziční sílu v boji proti apartheidu.

Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel. Islám vyznává 2 %, hinduismus 1,5 % a původní kmenová náboženství 28,5 % obyvatel.

Od roku 1994, tedy od pádu apartheidu, jsou denně brutálně vražděni příslušníci bílé menšiny bez ohledu na věk, a to zejména v oblastech Mpumalanga, Gauteng a Limpopo. Seznam datovaný ke konci roku 2000 uvádí téměř 2000 zavražděných bělochů. V důsledku toho dochází k odlivu bílého obyvatelstva do anglofonních zemí jako je Austrálie, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Irsko. Od roku 1994 opustilo Jihoafrickou republiku odhadem na dva miliony bělochů. Ekonomika JAR na to v současnosti doplácí, protože jí chybí kvalifikovaná pracovní síla. Další z příčin, proč bílí z JAR odcházejí, je systém pozitivní diskriminace, tj. zvýhodnění černého obyvatelstva. Pozitivní diskriminace má být prevencí dominance bělochů v privátním sektoru. Běloši jsou diskriminováni také ve vzdělání.^[3]

V roce 2009 přiznal kanadský soud 31letému bílému Jihoafričanovi Brandonovi Huntleymu status uprchlíka. Učinil tak s ohledem na nebezpečí, které mu doma hrozí kvůli jeho barvě pleti. Huntley vyrůstal v Kapském Městě, a jak sdělil kanadskému soudu, byl tam sedmkrát napaden, z toho třikrát nožem. Útočníci mu přitom údajně nadávali do bílých psů. Vládnoucí strana v Jižní Africe – Africký národní kongres (ANC) – označila toto rozhodnutí za rasistické.^[4]

Kriminalita

Podle průzkumu pro období 1998–2000 vypracovaného OSN je Jihoafrická republika celosvětově na druhém místě ve vraždách a na prvním místě v přepadení a znásilnění na jednoho obyvatele. Oficiální statistiky ukazují, že v JAR je každý den zavražděno 52 lidí. Nahlášený počet znásilnění ročně je 55 000 a odhaduje se, že ročně je spácháno 500 000 znásilnění.

Znásilnění je v Jižní Africe častým problémem. Jedna třetina z 4000 žen, které byly v jednom průzkumu dotazovány, uvedla, že v uplynulém roce byla znásilněna. Jižní Afrika je zemí s nejvyšším výskytem dětských a kojeneckých znásilnění na světě. V průzkumu mezi 1500 školáky na černošském předměstí Soweto čtvrtina všech dotazovaných chlapců uvedla, že "jackrolling" (hovorový název pro znásilnění) byla zábava.

Běloši se stahují do bezpečnějších čtvrtí a střežených zón (tzv. gated communities). Mnoho emigrantů z Jihoafrické republiky také uvádí, že zločin byl rozhodujícím důvodem pro jejich odchod ze země. Vraždy bílých farmářů byly a adále jsou velkým problémem.

Problémem je velké množství (legálně i ilegálně) držených zbraní, jejich nedostatečná regulace a snadnost jejich sehnání – země tak drží prvenství v počtu vražd a zabití způsobených střelnými zbraněmi.

Nepříjemně to dokazují informace přímo od policie z JAR. Každý den umírá v JAR průměrně jeden až dva policisté.