Angola

Angola (Angolská republika, República de Angola) je stát ležící na jihu Afriky s 1600 km dlouhým pobřežím Atlantiku. Na severu hraničí s Kongem (201 km s distriktem Cabinda, který je oddělen od zbytku Angoly územím DR Kongo) a DR Kongo (2511 km), na východě se Zambií (1110 km) a na jihu s Namibií (1376 km).

• Administrativní dělení: 18 provincií
• Velká města: Luanda (2 022 000), Huambo (400 000), Benguela (155 000), Lobito (150 000), Lubango (105 000), Namibe (100 000)
• Nejníže položené místo: hladina Atlantiku – 0 m n. m.
• Nejvýše položené místo: Morro Môco 2620 m n. m.

Angolská republika República de Angola
vlajka znak
Hymna: Angola Avante‬
Geografie
Hlavní město:	Luanda
Rozloha:	1 246 700 km² (30. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Morro Môco (2620 m n. m.)
Časové pásmo:	+1
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	12 531 375 (71. na světě, 2008)
Hustota zalidnění:	10 ob. / km² (208. na světě)
HDI:	▲ 0.564 (střední) (143. na světě, 2007)
Jazyk:	portugalština, bantuské jazyky
Náboženství	křesťanství 89 % (římskokatolické 69 %, protestantské 20 %), animismus 11 %
Státní útvar
Státní zřízení	republika
Vznik	11. listopad 1975 (nezávislost na Portugalsku)
Prezident	José Eduardo dos Santos
Předseda vlády	Paulo Kassoma
Měna	kwanza (AOA)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	024 AGO AO
MPZ	ANG
Telefonní předvolba	+244
Národní TLD	.ao

Historie

Od 14. století bylo území součástí konžské říše, později říše Ndongo. V roce 1483 přistál u ústí řeky Kongo objevitel Diego Cão a zemi začali kolonizovat Portugalci. Mezi lety 1641 a 1648 Luandu okupovali Nizozemci. V roce 1648 Portugalsko Luandu znovu získalo a začalo expandovat i do okolního Konga a Ndonga a definitivně zvítězili v roce 1671.

V 90. letech 19. století se stala portugalskou kolonií a v roce 1951 zámořskou kolonií pod názvem Portugalská západní Afrika. Když Portugalsko odmítlo pokračovat v dekolonizaci, zformovala se tři hnutí usilující o nezávislost: Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA), Národní osvobozenecká fronta Angoly (FNLA) a Svaz pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA).

Po 14 letech guerillové války byla v roce 1975 vyhlášena nezávislost. Portugalsko předalo vládu MPLA. Krátce poté vypukla mezi MPLA, UNITA a FNLA občanská válka. FNLA později nechala bojovat jenom UNITA a MPLA. V roce 1991 se obě frakce dohodly, že se z Angoly stane pluralitní stát, ale po volbách UNITA prohlásil, že byly zmanipulované, a boje propukly znovu.

Dne 12. března 1983 UNITA obsadila obec Alto Catumbela, kde zničila místní celulózku, papírnu a trafostanici. Při této akci unesla i skupinu československých expertů s jejich rodinami, kteří zde působili. Ve skupině 66 zajatých bylo 28 mužů, 17 žen a 21 dětí. Během únosu většina zajatých absolvovala pochod v délce 1320 km, při němž jeden muž zemřel. Následně byl proveden přesun nákladními auty na základnu Jamba na jihu Angoly. První skupina skládající se z žen, dětí a sedmi mužů se vrátila 1. července 1983. Druhá skupina složená ze zbylých 20 mužů se po roční internaci v buši vrátila do ČSSR 23. června 1984.

V roce 1994 byl zahájen mírový proces, který spočívá v zapojení UNITA do vlády. V roce 1997 byla nastolena vláda národní jednoty. Vůdce UNITA Jonas Savimbi získal statut vůdce nejsilnější opoziční strany. Boje ale pokračovaly a v roce 1999 musel generální tajemník OSN prohlásit mírový proces za neúspěšný.

22. února 2002 byl Jonas Savimbi zastřelen a mezi frakcemi byl uzavřen klid zbraní. Nástupce J. Savimbiho Lucamba Gato uzavřel v dubnu téhož roku s vládní MPLA mírovou dohodu. Hnutí UNITA vzdala svou ozbrojenou činnost a postavila se do role nejsilnější opoziční strany. Zdá se, že se situace v zemi normalizuje.

Přehled nejvyšších představitelů

11.11.1975 – 10.9.1979 – António Agostinho Neto – prezident; MPLA-PT

10.9.1979 – 21.9.1979 – José Eduardo dos Santos – úřadující prezident; MPLA-PT

od 21.9.1979 – José Eduardo dos Santos – prezident; MPLA-PT

Portugalský vliv

Roku 1655 byla oblast, kde se nyní nachází Angola, anektována Portugalskem. Dne 12. května 1886 pak byla prohlášena za oficiální portugalskou kolonii. Portugalská vláda zde trvala až do roku 1975; v tomto roce Portugalsko udělilo nezávislost všem svým koloniím (s výjimkou Macãa).

Politika

V současnosti je politická moc soustředěná v rukou prezidenta. Výkonná moc se skládá z prezidenta, předsedy vlády a sboru ministrů. Sbor ministrů se pravidelně schází, aby řešil politické záležitosti. Guvernéři 18 provincií jsou jmenováni prezidentem. Ústava z roku 1992 určuje pravomoci vlády a práva a povinnosti občanů. Právní systém je postaven na portugalském. Soudy působí jen ve 12 ze 140 obvodů. Nejvyšší soud působí jako odvolací orgán. Ústavní soud nikdy nebyl ustanoven.

Prezident oznámil, že vláda má zájem vypsat v roce 2006 volby, později však byly tyto opět odloženy. Od roku 1992^[1] se tedy parlamentní volby konaly poprvé 5. září roku 2008.^[2][3] V těchto posledních volbách zvítězilo MPLA s 81% hlasů.^[4]

Administrativní rozdělení

18 provincií (provincia, mn. č. provincias):

Přírodní podmínky

Většina území Angoly je pokryta rozsáhlou vnitrozemskou plošinou o výšce kolem 1500 m n. m. Jenom uprostřed země se zdvihá nejvyšší plošina Bié, které se místně říká Planalto, s masívem Morro Môco (2620 m n. m.). Směrem k pobřeží tato plošina klesá do úzkého pásu nížin. Na severozápadě země zasahuje rozsáhlejší nížina přes ústí řeky Kongo až k přístavu Cabinda. Podnebí na jihu Angoly a podél pobřeží je suché a tropické. Od listopadu do dubna na severu panuje období dešťů. Poměry: Angolský stát je velmi úzká pobřežní nížina, která přechází v náhorní plošiny.

Podnebí Angoly je tropické. Klima pobřežních oblastí ochlazuje studený Benguelský proud, zřejmě největší studený proud na světě. Tento proud upravuje počasí v zemi na velice přijatelné pro Evropany.

Ekonomika

Kvůli čtvrt století trvajícím bojům měla Angola rozvrácenou ekonomiku. Po skončení občanské války (2002) začala intenzivněji využívat bohaté přírodní zdroje, mezi něž patří ropa (v současnosti po Nigérii a Alžírsku třetí největší africký producent^[5]), zlato, diamanty, úrodná půda, lesy a vody bohaté na ryby. 85 % obyvatel se živí z vlastní zemědělské činnosti. Především díky ziskům z ropy, prodávané hlavně do Číny, se Angola stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik Afriky.^[6] Angolská vláda se v souvislosti s pořadatelstvím Afrického poháru národů 2010 rozhodla investovat miliardu dolarů na rozvoj infrastruktury (stavba stadionů, hotelů, telekomunikací, letišť a silnic).^[6] Realizací byly pověřeny čínské stavební firmy.

Angola je prioritní zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. Cílem ČR je pomoci Angole k potravinové soběstačnosti skrze rozvoj zemědělství a zlepšit situaci ve válkou naprosto rozvráceném sektoru vzdělání. V plánu je i podpora projektů zaměřených na dopravní infrastrukturu a zdravotnictví.^[7]

Obyvatelstvo

V Angole jsou přítomny tři hlavní etnické skupiny: Ovimbundu, Kimbundu a Bakongo, mluvící různými bantuskými jazyky. Portugalci tvoří největší skupinu neangolského obyvatelstva. Portugalština je také nejdůležitějším a oficiálním jazykem. Na jihovýchodě se také vyskytují kmeny Křováků. Angola čítá cca 10 276 000 obyvatel, z toho 71 % jich žije na venkově a zbylých 29 % ve městech. Délka života je u mužů průměrně 43 let, u žen 47. Tedy asi o 25 let méně než v ČR. Úředním jazykem je portugalština, ale většina národa mluví bantuským nářečím. Mezi největší skupiny patří 39 % Ovimbundu a 25 % Kimbundu. Přibližně z poloviny převládá tradiční víra, dále pak římští katolíci a protestanti.

Procentní zastoupení jednotlivých národností

• Ovimbundové 37 %
• Mbundové 22 %
• Kongové 13 %
• Luimbe-Ngangulelové 5 %
• Nyaneka-Humbové 5 %
• Mesticové 2 %
• ostatní 16 %