Datová hranice
Znáte to. Celý rok se těšíte na vánoční svátky a Štědrý den. Pak to přijde, ale než se nadějete, ony krásné sváteční okamžiky jsou ty tam. Z jedné ze svých cest po světe jsem si přivezl zvláštní zážitek, který by mi určitě záviděly zejména děti. Vždyť kdo z nich by nechtěl Štědrý den zažít dvakrát?
Ptáte se jak se to přihodilo? Může za to sto osmdesátý poledník, místo na zemi, kde ve stejném okamžiku jeden den končí a druhý zase začíná. Poledník, který je zároveň datovou hranicí, prochází mimo jiné i souostrovím Fidži, které jsem před několika lety navštívil právě v době vánočních svátků.
Celé souostroví má rozlohu 18 274 kilometrů čtverečních, ale devět desetin této plochy tvoří dva největší ostrovy - Viti Levu a Vanua Levu. Poprvé u jejich břehů zakotvil v roce 1643 mořeplavec Abel Janszoon Tasman. V té době na ostrovech ještě žilo smíšené melanéské a polynéské obyvatelstvo. Radikální změna nastala poté, co se Fidži v roce 1874 stalo součástí britské koloniální říše. Na ostrovní třtinové plantáže proudily tisíce dělníků z asijského kontinentu, především z Indie. Právě tento akt předznamenal pozdější národnostní rozbroje. Politická situace se dokonale uklidnila teprve až po roce 1970, kdy souostroví Fidži získalo nezávislost na Británii. Stala se z něj republika s dvoukomorovým parlamentem a stabilním politickým systémem. Hlavní zemědělskou plodinou je však stále cukrová třtina, z níž se vyrábí cukr. Velmi dobrým vývozním artiklem jsou však také kokosové ořechy, zázvor, ryby, dřevo a dokonce perly. Na ostrovech se v posledních letech začíná rozvíjet také lehký průmysl a především cestovní ruch.
Ale zpět k magickému poledníku, který umí zopakovat den, který se jinde na světě již vrátit nedá. Tato pomyslná čára prochází místem, kterému ostrované z Fidži říkají Udu Point, a které leží na severovýchodě Vanua Levu. Byl tam dokonce postaven zvláštní pomník - hraniční příkop z olověných cihel, v nichž jsou uloženy osobní vzkazy mnoha lidí určené příštím generacím.
Sto osmdesátý poledník mi připravil nejeden nečekaný zážitek. Při opakovaných přejezdech mezi oblastmi a ostrovy v Tichém oceánu jsem několikrát překročil hraniční poledník tam i zpět a není divu, že z toho vzniklo několik nedorozumění a zmatků. Na letišti Faa v Papeete na Tahiti jsem se jednou domáhal vstupu do připravovaného letadla. Domorodí letištní úředníci mě vyvedli nejen z již nastartovaného stroje, ale také z omylu. Přeletem z Nového Zélandu na Tahiti jsem se dostal za datovou hranici a vůbec jsem si neuvědomil jednu zásadní věc a sice, že jsem dorazil na letiště o den dříve.
Mnohem příjemnější však byl podobný zážitek ze Štědrého dne toho roku. Tento svátek jsem s přáteli slavil na malém opuštěném, bezejmenném ostrově. Ráno 25. prosince jsem na hlavním fidžijském ostrově Viti Levu ve městě Nadi sedl do letadla a nechal se unášet směrem k Havajským ostrovům. Na nějakou datovou hranici jsem samozřejmě zapomněl. O to větší však bylo mé překvapení, když jsem v Honolulu přistál opět na Šťědrý den, tedy 24. prosince. Oslava Vánoc mohla začít, jen jsem měl pocit, že už to tu letos bylo. Pro několikačlennou rodinu by podobný přelet mohl znamenat velký problém. Museli by znovu nakupovat vánoční dárky. Já jsem se však z nevšedního zážitku těšil.
Při těchto poledníkových hrách mě napadla kacířská myšlenka. Což takhle v těchto místech oslavit Silvestra? Začít jedenatřicátého prosince a když se o půlnoci přehoupne Nový rok, prostě se vrátíte do toho starého a silvestrovské veselí si zopakujete. Docela zajímavá představa, ne?