07.03.2011 16:14

 

Návštěvu Jihoafrické republiky a především jejího hlavního sídla, Kapského Města, mám spojenu s velmi emotivním zážitkem. Tento příběh je vlastně o neskutečné, až nekonečné hudebnosti Afričanů. Dalo by se dokonce možná parafrázovat i naše známé Co Afričan, to muzikant.

Kapské Město je podle mého názoru jedním z nejkrásnějších míst na světě. Vzniklo v šestnáctém století z malé osady, již založili Holanďané jako překladiště a zásobovací místo pro holandské lodě mířící z Evropy kolem mysu Dobré naděje do Asie. Tuto perlu afrického kontinentu mám ve své paměti definitivně spojenu právě s hudebností tamních obyvatel.

Spolu se svými přáteli jsem i přes upozornění na možná nebezpečí navštívil jednu z městských částí Kapského Města, jež nese název Gogolet. Je to absolutně černošská oblast, kde nežijí vůbec žádní běloši. Ti ji totiž považují za nesmírně nebezpečnou, za místo, kam není radno vstupovat. My jsme se tam však i přesto jednoho nedělního rána vydali.

V tamním kostele se v době naší návštěvy zrovna konala sváteční bohoslužba. A první šok přišel hned po vstupu do chrámu. Byli jsme s farářem telefonicky domluveni, že se přijedeme podívat, takže když jsme vstoupili do kostela, farář nás ihned všem představil. Byl to dost zvláštní pocit, když na vás naráz upře temné hnědé oči několik desítek černošských věřících.

Celá bohoslužba byla navíc nesmírně emotivní. Zatímco u nás jsou modlitby, řekl bych, velmi upjaté, tamní oslavy Boha se naopak podobají velké párty. Každou chvíli se kostelem nesla velmi nádherná temperamentní hudba, kterou všichni věřící doprovázeli zpěvem. Nádherné improvizace doplňuje podupávání, pohupování se do rytmu či dokonce tanec. Korpulentní černošky v úzkých řadách vrtí mohutnými zadními partiemi a přitom bubnují dlaní do bible, kterou drží v ruce. Mladí chlapci navíc doprovázejí tento "koncert" hrou na bambusové xylofony. Spojením všech těchto atributů vzniká melodie a hudba, při níž doslova běhá mráz po zádech.

Hudebnost se však v Kapském Městě nepěstuje pouze v kostelech, ale skutečně téměř na každém kroku. Z prostředí absolutně odlišného - z nočního klubu Mama Africa - pochází další nezapomenutelný zážitek. Podnik je umístěn v ulici, která je proslulá nočním životem. Je však také známa nebezpečím, které představují lidé, již se ocitli na okraji společnosti. Žebráci, narkomani, bezdomovci přespávající na papírových kartonech či novinách jsou smutným koloritem této čtvrti. Když jsme do ní vstupovali, měli jsme trochu obavy. Jak se však později ukázalo, za trochu nebezpečí naše výprava nočním Kapským Městem určitě stála.

Ve zmiňované restauraci jsme byli svědky dalšího nezapomenutelného zážitku, který bezprostředně souvisí s muzikálností černošského národa. Emotivní zpěvy při bohoslužbách naráz vystřídala neuvěřitelná improvizační show skupiny místních hudebníků. Zažili jsme skutečné hudební orgie! Po restauraci se pohybovalo několik domorodých bubeníků, kteří byli schopni vyloudit libý zvuk poklepem opravdu na cokoliv.

Celý program začínal u několika různě velikých bubnů, u nich však hudebníci dlouho nevydrželi. Postupně se rozběhli po restauraci mezi hosty, a teprve pak to začalo. Tito "umělci" pobíhali po dvou místnostech podniku, skákali za bar a bubnovali na vše, co jim přišlo pod ruce. Od skleniček, plechových nádob přes okna, podlahu, zdi, kliky ode dveří až po hlavy některých návštěvníků. Šest hudebníků nás tedy nechalo stát v němém úžasu nad touto dokonalou show. Nešlo přitom pouze o komické číslo, ale o skutečné perfektní a precizní umění, které navozovalo pocit pečlivě připraveného koncertu se vším všudy.

S rozechvěním jsme se tedy vydali zpět do temných uliček Kapského Města. V uších mi však dlouho zněly rozmanité rytmy černošských bubnů. A při vzpomínce na Jihoafrickou republiku mi znějí dodnes.