Kia Orana!
Návštěva Cookových ostrovů se rovná návštěvě ráje. Tato nepočetná skupina ostrovů jižního Pacifiku má svoji vlastní magii. Vůně květů frangipani (plumérie) přetrvává ve vzduchu, čistá tyrkysová voda hladí vybělené pobřeží, vítr šeptá v listech kokosových palem.
Cookovy ostrovy se skládají z 15 ostrůvků. Nad mořem dohromady pokrývají plochu okolo 240 kilometrů čtverečných, ale jsou rozprostřeny tak, že nakonec zabírají více než 2 milióny kilometrů čtverečných jihozápadního Pacifiku. Hlavní ostrov Rarotonga je vzdálen 1630 námořních mil severovýchodně od Aucklandu.
Na Rarotonze sídlí vláda a je zároveň domovem pro polovinu z 20 000 obyvatel Cookových ostrovů. Návštěvníci ostrovů přiletí na letiště ve městě Avarua na Rarotonze a většinu svého pobytu stráví zde nebo na Aitutaki - atolu, který je vzdálen 220 km severně.
A tak jsem svoji první návštěvu, tohoto dalšího z pozemských rájů, naplánoval i já. Poté, co jsem se ubytoval ve skromném bungalovu Ariana (jaká změna po několika týdnech spaní v autě a ministanu!), jsem se s chutí pustil do objevování ostrova.
Cookovy ostrovy jsou pojmenovány podle svého objevitele kapitána Jamese Cooka který poprvé spatřil Manuae (Hervey Island) v roce 1773. První osídlení je datováno do roku 800 n.l. a bylo výsledkem velké Polynéské migrace. Ostrovy byly v roce 1888 prohlášeny Britským protektorátem a pod kontrolu Nového Zélandu přešly v roce 1891. V roce 1965 vyhlásily Cookovy ostrovy nezávislost, ale obyvatelstvo si udrželo dobré vztahy s obyvateli Nového Zélandu.
Rarotonga je největší z Cookových ostrovů, ale zabírá plochu pouze 67 kilometrů čtverečných. Když přilétáte k ostrovu naskytne se vám nádherný pohled na hornatou buš ve vnitrozemí, písčité pobřeží a velkolepé útesy, které obklopují celý ostrov. Je také velice pěkně patrný kontrast mezi světle modrou barvou lagun a tmavou hloubkou okolního moře.
Rovná pobřežní silnice jako by vybízela návštěvníky, aby si půjčili auto, skútr nebo kolo a udělal si okružní, 32 km dlouhou cestu kolem celého ostrova. Vnitrozemská cesta z korálů (Ara Metua) byla postavena již v 11. století.
Z tohoto stavebního materiálu jsem obdivoval četné křesťanské kostely, náhrobní kameny a drobné architektonické prvky církevních i světských budov.
Cookovy ostrovy mají silnou kulturní identitu, formovala se po staletí a odráží život společnosti. Součástí jejich kulturního života jsou písně a tance. Tanec je velice rychlý, vzrušený a erotický, s důrazem na pohybující se boky. Hudebníci udržují rytmus na vyřezávané, duté bubny, zvané pate a všichni účastníci nosí barevné kostýmy.
Důležitým dědictvím Cookových ostrovů jsou festivaly. Největší oslavy se pořádají během dvou týdnů na přelomu července a srpna. Je to Constitution Celebration (slavnost ústavy), která 4. srpna 1965 zajistila ostrovům nezávislost. Populární je zejména Dancer of the Year competition (Soutěž o tanečníka roku) na přelomu dubna a května. Mezi ostatní oslavy patří Týdenní kulturní festival v únoru nebo Festival jídla a Květinový týden, oba jsou pořádány v listopadu.
Ale to už jsem spěchal na letiště u Avaruy a po hodinovém letu jsem vystupoval z malého letadla společnosti Air Rarotonga na přírodním letišti korálového atolu Aitutaki. Obklopen obrovskou lagunou (45 km po obvodu) je atol krásný zejména ze vzduchu. Zaslouženě je často přirovnáván ke slavnému Bora-Bora ve Francouzské Polynésii. Hodně jsem už na cestách viděl, ale takovou přírodní krásu si Evropan ani nedovede představit. Tolik odstínů modře a zeleně - až srdce poskočí. Bydlel jsem v palmové chýši ve stínu kokosů a připadal si jako Robinson.
Kdybych mohl, roztrhám pas i letenku. Domorodé pozdravy "Kia Orana!" mně ještě dlouho zněly v uších při mnohahodinovém přeletu na souostroví Fiji.