Odkaz starých berberských kmenů

07.03.2011 16:20

 

V nejsevernějším cípu afrického kontinentu, mezi Libyí a Alžírskem, leží nenápadná země - Tunisko. Nevelký africký stát, dvakrát větší než Česká republika, má bohatou historii a velmi barvitou přítomnost. Pravděpodobně nejbezpečnější a nejdemokratičtější země Afriky láká každoročně miliony spokojených turistů. Mnozí si chválí úroveň mezilidských vztahů. Zejména chování většinové arabské společnosti i domorodých potomků tradičních Berberů vůči zahraničním návštěvníkům.

Mladá společnost s průměrným věkem pod třicet let, se může světu pochlubit důsledným lpěním na tradicích zděděných po předcích. Z umění jsou to zejména tradiční disciplíny jako básnictví, próza, stříbrotepectví a výroba šperků. Mimo oblast lidové slovesnosti je nejznámějším tuniským uměním určitě na každém kroku viditelná keramika. Původ tohoto praktického umění se datuje dokonce už do období neolitu a největšího rozmachu dosáhlo za vlády Římanů. Výroba užitkových předmětů, váz, džbánů, hrnců, talířů a olejových lamp přežila až do dnešních dnů.

Dnes jsou v Tunisku tři významná centra hrnčířství a výroby keramiky. To první je určitě ve vesnici Guellala na ostrově Djerba, odkud se v 15. století přestěhovalo několik řemeslnických rodin na pevninský poloostrov Cap Bon do oblasti dnešního města Nabeul. Dodnes jsou zde známá naleziště vhodné hrnčířské hlíny. Tím třetím je malá vesnice Sedjenane nedaleko Tabarky a Bizerte. Napůl kočovní Berbeři zde vyrábějí typický béžový porcelán a při modelování keramiky stále používají postupy staré několik tisíciletí. Tvarují ji rukama a dekorace vyrývají přímo do vlhké hlíny. Rýhy pak vyplňují černým mastixem získávaným z pistácie lentiškové. Výrobky poté vypalují na otevřeném ohni. Berberské ženy je na závěr malují červenohnědou, béžovou a černou barvou. Známými výrobky z oblasti Sedjenane jsou též dekorované zvířecí sošky a kadidelnice.

Pro keramiku z Nabeulu je typické glazování a ručně malovaný dekor. Pestrobarevné nádoby, talíře a dlaždice v sobě snoubí berberské květinové motivy, patrny jsou též osmanské, andaluské a italské vlivy. Velká část místní produkce glazurované keramiky vzniká výhradně pro turisty a dosahuje vysoké užitné i umělecké kvality. Typická tuniská keramika se prodává za příznivé ceny a je nejčastějším suvenýrovým artiklem. Ročně si ji do svých domovů odvezou miliony turistů z celého světa.

Naopak neglazurovaná keramika z ostrovní Guellaly je ještě dnes spíše určena pro praktické využití. Drobnější výrobky nachází své místo v domácnostech a velké džbány a amfory slouží na uskladnění vody, oleje, obilí a dokonce i oblečení. Nomádské kmeny si oblíbily amfory se špičatým dnem, které se v Africe odnepaměti zapichují do písku. V nádobách maažana se připravovalo těsto, v ghassalia se pralo prádlo. Návštěva Guellaly je skvělým zážitkem a místní berberští hrnčíři se rádi podělí o své znalosti. Já se třeba dozvěděl, že dodnes jsou v okolí vesnice četná mocná naleziště skvělé hrnčířské hlíny. Těží se v kopcích, jimž se říká chaab. Těmi nejznámějšími jsou chaab jeman, chaab maresfoudh a další. A ještě větší zajímavost na závěr. Když hrnčíř míchá hlínu se sladkou vodou, má hotový výrobek červenou barvu, použitím mořské vody získá hlína světlejší, až téměř bílý odstín.