11.03.2011 21:41

 

Kde hledat Surinam, ví v Česku jen málokdo. Kdysi nizozemská kolonie, od roku 1975 nezávislá Surinamská republika, leží na severu Jižní Ameriky. Drtivá většina nepočetné populace (Surinam je dvakrát větší než Česká republika, ale žije v něm pouze 400.000 obyvatel), obývá příbřežní oblasti na severu, omývané nekonečným Atlantským oceánem.

Tato místa mě však zajímala nejméně. Do Surinamu jsem přijel po dramatické cestě z Georgtownu, hlavního města Guyany. Podobně katastrofální cesty, plné obrovských výmolů, jsou i v Surinamu. V Paramaribu, hlavním městě země, není situace lepší. Co nejdříve jsem mířil na jih, do nepřístupných oblastí v okolí řeky Gran Rio. Cesty sem, do hloubi oblasti Sipawilini nevedou, a tak jedinou možností transportu jsou malokapacitní letadélka s dávným datem výroby.

Přistání na travnatém letišti proběhlo bez problémů. Na několik dní, strávených s černými domorodci uprostřed hluboké džungle, nikdy nezapomenu. Touhu po dobrodružství dokonale naplňovaly každodenní plavby na kánoích po životadárné řece. Adrenalin jsem vyplavoval při lovu masožravých piraní a klid mně přinášely až večery, kdy jsem je konzumoval k večeři. Skvěle jsem si zasportoval při mnohahodinovém pádlování a přenášení lodí přes jezy a vodopády. Hodně jsem se o životě v izolované džungli naučil od ebenových potomků afrických otroků, žijících na soutoku Gran Rio a Pikien. Prožil jsem nezapomenutelnou oslavu narozenin v chýši vesnice Godowatra, ze které je i tento snímek.

Návštěva Surinamu mně dala nahlédnout do země dramatické historie, nestabilní přítomnosti, ale nádherné, ekologicky nezničené přírody. Místní lidé jsou plně závislí na produktech z džungle a divoké řeky Gran Rio.

I já na sobě pozoruji naléhavou závislost. Mám touhu se do takové syrové, téměř neobydlené džungle, opět vrátit.